Úvod

24. listopadu 2011 v 17:48 | Misha


Jedna za druhou se kočky plížili do jeskyně. Jejich srst byla pocákaná bahnem a jejich oči byli rozšířené strachem, a odráželi studené měsíční světlo které zářilo dírou ve střeše. Nízko se přikrčili,břichy blízko k zemi, jejich pohledy kmitali ze strany na stranu jako by čekali nebezpečí ve stínech.
Záře měsíce byla chycená ve vodních jezírkách na podlaze jeskyně. Ty ozařovali les stojících kamenů, některé vyrůstali ze země, a ostatní ze stropu. Některé kameny se ve středu slučovali do celých, bíle zářících stromů. Mezi nimi fičel vítr a cuchal kočkám srst. Vzduch byl vlhký a čistý, a bylo slyšel hlasité burácení padající vody.
Z poza jednoho postaveného kamene vyšla kočka. Byl to pružný kocour, se silnými, svalnatými rameny, a jeho srst byla celá pokrytá bahnem které sesychalo do jehliček, a proto vypadal jako kočka vytesaná z kamene.
"Vítejte," mňoukl skřípavým hlasem. "Měsíční světlo svítí na vodu. Je čas na Volání, jak říkají pravidla Kmene Posledního lovu."
Jedna z koček vystoupila v před a sklonila hlavu na bahnem-pokrytou kočku. "Léčiteli, máš nějaké znamení? Promluvil k tobě Kmen Posledního lovu?"
Další kočka za ním promluvila. "Je zde konečně nějaká naděje?"
Léčitel pokýval hlavou. "Viděl jsem slova Kmene Posledního lovu ve vzorcích měsíčního světla na kamenech, ve stínech kamenů, a zvuku kapek které spadají na střechu jeskyně." přestal mluvit a nechal svůj pohled přejet po kočkách okolo něj. "Ano," dodal. "Řekli mi že je tu naděje."
Tichý rozhovor, jako šustění listů ve větru, se prohnal přes skupinu koček. Jejich oči jako by zářili jasněji, a jejich uši se našpicovali. Kočka která se jako první vydala dopřadu váhavě mňoukla, "Takže víš co nás zbaví toho strašného nebezpečí?"
"Ano, Útesáku," odpověděl Léčitel. "Kmen Posledního lovu mi slíbil že tato kočka přijde, stříbrná kočka nepocházející z našeho Kmene, která nás už navždy zbaví Ostrozuba."
Nastala pauza a pak: "Jsou i jiné kočky, které nepocházejí z Kmene Spěchající vody?" hlas se ozval ze zadu skupiny.
"Musí být," odpověděla jiná kočka.
"Slyšel jsem příběhy o neznámích," mňoukl Útesák, "ale nikdy jsem nikoho z nich v životě neviděl. Ale kdy stříbrná kočka přijde?" dodal zoufale, a ostatní kočky okolo se přidali.
"Ano, kdy?"
"A je to opravdu pravda?"
Léčitel škubnutím ocasu naznačil ticho. "Ano, je to pravda," mňoukl. "Kmen Posledního lovu nám nikdy nelhal. Viděl jsem odlesky její stříbrné srsti na vlastní oči v jezírku osvětleném měsícem."
"Ale kdy přijde?" Chtěl věděl Útesák.
"Tohle mi Kmen Poslední lovu nezdělil." odpověděl Léčitel. "Nevím kdy stříbrná kočky přijde, nebo odkud, ale budeme to věděl až přijde."
Zvedl hlavu ke stropu jeskyně, a jeho oči zářili jako dva malé měsíce. "dokud se to nestane, kočky mého Kmene, můžeme jen čekat."

Kapitola 1
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Kopírování je povoleno pouze s odkazem na náš blog! Překlady jsou povoleny jsen s vysloveným slouhlasem Mishy!